EktarMusím říct, že jako člověk který většinu svého života fotí na digitál, to pro mě bylo ožehavé téma, zvláště pak při diskusích s Jirkou, který analog vždy velmi orodoval. Pokusím se vylíčit můj pohled a jak jsem nakonec k analogu došel sám. Předem avizuji že je to cesta poněkud zvláštní a komplikovaná :-)

Pojďme na to ale od začátku. I já jsem na film začínal fotit a to někdy kolem roku 1998, kdy jsem od rodičů dostal klasický kompaktní fotoaparát - už tehdy jsem měl Canon ;) Byla to věc zcela standardní a o digitálních fotoaparátech se téměř nemluvilo. Doma jsme však nikdy neměli fotokomoru, takže vyvolání filmu pro mě byl pojem čistě abstraktní, kdy se prostě film odnese do labu a zpět vám přijdou fotky. Nebyl jsem z toho nikdy nějak zásadně nadšený, nejvíce mě fascinovalo že si fotku můžete nechat udělat relativně velikou, což zvláště v začátcích digitální fotografie nešlo.

PrahaPak se psala poměrně dlouhá éra digitální fotografie , kterou vás teď nebudu zatěžovat a napíšu o ní až jindy. Přeskočme to tedy do doby, kdy jsme s Jirkou začali vést první diskuse o analogu - a že jich bylo za ta léta mnoho :-)

Od začátku ho totiž analog velmi fascinoval a viděl v něm podstatu celé fotografie (Dnes už zcela chápu jak to myslel). Pro mě byl zajímavý pouze jakousi svou patinou, kterou lidé tak milují. Což všechno tak trochu souvisí s trendem hipsterství a že vše staré je dobré, ale o tom také až jindy. Já v tu dobu objevoval Instagram (toho času téměř neznámá sociální síť v ČR) a ten nápad se mi velmi líbil... Čtvercové fotografie simulující staré polaroidové filmy mě uchvátily právě svou patinou. A tak první analogový fotoaparát který mě zaujal by Polaroid. Došel jsem totiž k závěru, že než digitálně simulovat analogovou patinu, bude lepší produkovat rovnou analogový výstup. Právě tato myšlenka bude ještě v příběhu hrát svou roli. Polaroid jsem si však nikdy nekoupil, dlouho jsem o tom přemýšlel, pokukoval po Instaxu od Fujifilmu, ale nakonec k tomu vůbec nedošlo.

 

Analogový trend postupoval dále světem (jako mor) a najednou se všude začaly objevovat fotografie od svatebních po reportážní které byly postprodukčně upraveny tak, aby simulovaly klasický 35mm film. Dodnes se tento trend těší obrovské oblibě a třeba právě Fujifilm dnes nabízí simulace filmů přímo ve svých fotoaparátech. Jelikož to lidé chtěli a líbilo se jim to, vložil jsem nemalé úsilí do těchto úprav a velmi dlouho se snažil osvojit si je. Čím více jsem se tomu věnoval, tím více mi to celé přišlo absurdní vlastně stejně jako v případě Instagramu a Polaroidu. Největší problém vidím v tom, že dnešní digitální fotoaparáty fotí opravdu skvěle, daleko lépe než se kdy fotilo na film. Pak se tento skvělý výstup vezme a "zmrví" se tak, aby vypadal jako 80-40 let starý snímek. Nechci filmu ubírat zásluhy a naprosto chápu všechnu tu "teplou" nostalgii která z něho čiší, ale není potom už lepší fotit rovnou na film? Není to přeci jen upřímnější? K tomuto názoru mě přivedl Jirka, který si koupil starý středoformátový fotoaparát a na film začal aktivně fotit. Mě ovšem plný analog nijak zvlášť nevoněl, proč vše dělat ručně když zkrátka moderní technologie jsou někde jinde?

EOS - Elektronicko Optický Systém
analogZlom přišel když jsem začal studovat historii produktové řady fotoaparátů Canon. někdy v 80. letech Canon představil právě systém EOS, který kombinoval objektivy s elektronicky řízenou clonou a fotoaparáty s elektronicky řízenou závěrkou. V podstatě to tedy přineslo dnes velmi známé poloautomatické režimy jako priorita clony, času atd. V tu chvíli jsem si uvědomil, že analogové zrcadlovky ze série EOS budou mít naprosto stejnou funkcionalitu jako jejich současné digitální zrcadlovky a to včetně kompatibility objektivů. Analog se pro mě v tu chvíli stal mnohem zajímavější. Stačilo v podstatě jen sehnat nějakou starší zrcadlovku, vše ostatní jsem už měl. K mému velikému překvapení jsem zjistil, že takový fotoaparát se dá sehnat už od pár stokorun a přes inzerát jsem si tak pořídil Canon EOS 300. Je to přístroj z roku 1999, který se ve své době prodával za nějakých 15 000 kč a řadil se spíše do entry-level segmentu. Vše funguje jak má a mám za sebou prvních pár rolí filmu. Jaké jsou mé dojmy?

Jaký je přechod na analog
Jak už jsem zmínil výše, na analog jsem chtěl hlavně z důvodu patiny. Není mi sympatické něco takto napodobovat, proto raději film než si na film hrát. A jak to dopadlo? Film má své kouzlo, každý má své vlastnosti které jsou zcela jedinečné a které se tak vehementně snažíme napodobit u počítače. Po této stránce jsem tedy zcela spokojen a dnes už bych vlastní digitální fotku takto "nemrvil".

analogFocení na analog však přineslo i jiné benefity, které jsem dříve vůbec nezvažoval. Za prvé je to disciplína. Právě dokonalé digitální fotoaparáty vás nechají neskutečně zlenivět. Máte takové možnosti, že vás nic nenutí více přemýšlet. Proto fotíte více fotek než musíte (nebo můžete), neřešíte kompozici tak jak byste mohli. Analog vám nic neodpustí, každé zmáčknutí spouště je nevratný proces, proto si člověk musí sakra dobře rozmyslet jak kompozici, tak vůbec smysl celého snímku. Není to zdaleka takovéto - Tohle by mohla být dobrá fotka, zkusím to vyfotit, cvak cvak cvak a možná z toho něco bude. K tomu se váže další velmi zásadní myšlenka, která mi neskutečně pomohla zlepšit i fotku digitální.

Moderní fotoaparáty jsou opravdu Bad-ass
Člověk má pořad tendence řešit techniku. Tamhle vyšel nový objektiv, tenhle výrobce vydal tělo které má o 2 stopy lepší dynamický rozsah atd.. Pořád to člověka svádí k myšlence že si koupí novou techniku a bude lepší fotograf. Po chvilce na analogu si uvědomíte astronomický pokrok, který u fotoaparátů proběhl. Dnes se řeší dynamické rozsahy snímačů někde kolem 11-15 stop (!!!) Film je proti tomu nedynamický, velmi ale opravdu velmi šumí a spoustu věcí které se dnes fotí na digitál, je vlastně na analog téměř nefotitelných. uvědomíte si tedy jaké možnosti to vlastně máte a začnete si jich velmi vážit.

Mě to ve výsledku přineslo obrovský pokrok v procesu focení od techniky až po postprodukci. Analog u mě určitě nevytlačí digitální fotografii, ale myslím že už jí vždycky bude stát po boku. Ať už proto že je to prostě něco jiného a zábavného, tak i proto abych si udržel tuto disciplínu a uvědomění jak dobrou techniku vlastně máme k dispozici. U moderních fotoaparátů si člověk uvědomí že podstatně důležitější než megapixely a dynamický rozsah je form-factor fotoaparátu, tedy jak vám vyhovuje k vaší fotografické disciplíně. Zjistíte jak málo vlastně potřebujete a to si myslím je právě podstata celého fotografování, které vás analog naučí.