Fotografování se aktivně věnuji od roku 2006. Z malého koníčku se postupně stala celoživotní vášeň a dnes můžu říct, že mi zcela zásadně změnila život. Když jsme se s Jirkou roku 2012 dohodli, že naši tvorbu budeme prezentovat společně jako Fiala&Dostál, ani ve snu by mě nenapadlo, že o rok později na naší výstavě potkám jednu moc prima slečnu - dnes už mou manželku a matku našeho syna. Miluji celý tvůrčí proces fotografie a každá jeho část je pro mě téměř rituálem.Pokaždé když se na focení chystám, když přemýšlím nad kompozicí snímku, nebo nad úpravami u počítače, jsem neskutečně šťastný že můžu dělat co mě baví a naplňuje. Je v tom všem obrovská touha dělat něco tvůrčího, touha něco vytvářet nebo se na něčem podílet. Profiluji se především jako portrétní a reportážní fotograf, nejraději zachycuji lidské příběhy a emoce. Krom toho se také věnuji fotografování přírody a to ve všechformách od makra až po krajiny. Nejlépe se však cítím, když můžu mít fotoaparát stále u sebe a fotit vše zajímavé co se kolem děje. Mimo fotografování se také věnuji kosmonautice a poslechu hudby.
Fotografování jsem si oblíbil někdy na základní škole, kdy jsme si na rodinné dovolené půjčovali kompakty Konica-Minolta. Teď o to víc vím, jak skvělé byly. Svůj první fotoaparát jsem pak dostal značky Kodak a jsem přesvědčen, že právě tehdejší filozofie této značky výrazně ovlivnila můj pohled na fotografii. Bavilo mě nejen samotné fotografování, ale také obstarávání následného vyvolání. Možnost si na fotografii sáhnout. A právě to bylo to, co Kodak hlásal - sdílení. Sdílení fotografií, zážitků, svého života. Stavěl fotografii výš než na úroveň pouhého obrázku. Tedy alespoň v mých očích.

A obliba k hmotné fotografii mi zůstala dodnes. V průběhu let a z životních zkušeností jsem se ale naučil nepodceňovat sílu snímků. Jejich obsah může uchovávat informaci, jejíž hodnotu nelze ničím kompenzovat.
Zároveň ale fotografií vnímám jako prostředek vyjádření a to zejména vyjádření myšlenky či sdělení. Tento typ focení mám nejraději. Když výsledný snímek nutí diváka se zamyslet a v i ideálním případě se s myšlenkou ztotožnit nebo ji odmítnout - obojí splní cíl. Osobně upřednostňuji, když fotografie

vyvolává emoce, úžas, když provokuje.
Mám rád spojení hudby a fotografie. Když daná skladba navozuje myšlenky a atmosféru, která je potom reflektovaná ve snímcích. Tak jako je soundtrack nedílnou součástí filmu, může být hudba podkresem i k fotografii. Kreativitu lidského ducha vnímám jako složku reflektující úroveň lidské společnosti. A tvůrčí schopnosti člověka pak jako důležitý hnací prvek pokroku. Proto se snažím tvořit.